Na ilustraci tahá EVA MINGE za provázky. Někdy je dobré doslova ukázat, jak snadno si představujeme cizí život.
Známé příjmení, pár telefonátů a hotovo. Projekty se dokončí samy, klienti stojí frontu a termíny se posouvají z úcty k rodině.
Musím zjistit, proč mi tato funkce nefunguje.
Jsem syn Ewy Minge. Jsem na to hrdý. A nebudu vyprávět, že příjmení nepomáhá. Pomáhá, i když ne vždy. Přitáhne pozornost, usnadní první rozhovor a někdy otevře dveře, před kterými jiní dlouho čekají.
Předstírat, že máme všichni stejný start, by nebylo poctivé.
Po prvním rozhovoru ale přijde druhý. Ten, kde musíte ukázat svou práci.
Nápad musí dávat smysl. Projekt fungovat. A člověk naproti se právem zeptá: „Dobře, ale co do této spolupráce přináší Oskar?“
Příjmení mám v podpisu e-mailu. Zprávu musím napsat sám.
Příběh má i druhou stránku.
Pro mnohé je máma značka, přehlídky, rozhovory a známá tvář. Já vidím i práci za tím. Odpovědnost, těžká rozhodnutí, opravy. Vše před fotografií i dlouho po vypnutí kamery.
Když to vidíte zblízka, těžko uvěříte, že úspěch spočívá hlavně v dobrém pózování.
Mohu být hrdý na to, co vybudovala, a zároveň budovat vlastní věci. Využít příležitosti a nést odpovědnost za to, co s nimi udělám.
Za příjmení mám komu poděkovat.
Chci jím také podepsat něco vlastního.
A provázky? Jen pro tuto obálku.
Zítra už budu muset do práce vstát sám.
Oskar Minge. Každý den.
#oskarminge #evaminge #OsobníZnačka #Podnikání #ZeZákulisí