Oskar Minge. Každý den.

Nedávno nás fascinovalo, že počítač porazí člověka v šachu. Dnes napíše e-mail, připraví prezentaci, upraví fotografii, navrhne logo, přeloží text, doporučí marketingovou strategii, analyzuje prodeje a vytvoří hudbu. S dobrým promptem asi vysvětlí i to, proč už tři roky odkládáme zubaře.

A je to skvělé, vážně. Problém začíná, když mu předáme nejen práci, ale i vlastní názor.

Technologie lidem vždy pomáhaly dokázat víc. Kolo umožnilo víc přepravit, kalkulačka rychleji počítat, internet najít informace bez knihovny. Smartphone nám do kapsy vložil fotoaparát, mapu, televizi, noviny, obchod, banku a tucet lidí, kteří tvrdí, že nutně potřebujeme další láhev elektrolytů.

Umělá inteligence je další fáze. Jen tentokrát neautomatizujeme pouze ruce.

Automatizujeme část mysli.

A tady to začíná být zajímavé.

Už se neptám, jestli AI něco umí

Denně pracuji s technologiemi. Marketing, grafika, e-commerce, fotografie, strategie, obsah — téměř všude AI umí něco, co donedávna vyžadovalo člověka. Něco skvěle, něco průměrně a něco s takovým sebevědomím, že chvíli přemýšlíte, jestli nejste hlupák vy. Mimochodem velmi lidská vlastnost.

Proto mě čím dál méně zajímá otázka: „Dokáže to AI?“ Jistě. Zajímavější je: „Mám ji nechat to udělat za mě?“

To není totéž. Mohu ji požádat o text, názor, argumenty. I říct: „Napiš, co si o tom mám myslet.“ A právě tam začíná hranice, kterou nechci překročit.

Nebojím se, že stroj bude příliš chytrý

Měsíce posloucháme debaty o tom, že AI vezme lidem práci. Některou nejspíš ano. Jako digitální fotografie změnila fotografování, internet noviny a streamování hudbu. Ani auto nebylo dobrou zprávou pro výrobce kočárů.

Technologie nežádá o svolení. Prostě přijde.

Mnohem víc mě zajímá něco jiného. Nebojím se tolik světa, kde je AI velmi inteligentní. Bojím se světa, kde lidé přestanou mít potřebu být inteligentní sami.

Proč si pamatovat, když lze hledat? Proč počítat, když se lze zeptat? Proč psát, když to udělá program? Proč myslet, když odpoví algoritmus? A proč mít vlastní názor, když lze vygenerovat ten nejpřesvědčivější?

To je pro mě zajímavý okamžik této revoluce: ne když stroje dělají věci jako lidé, ale když lidé dobrovolně přestanou dělat to, co léta rozvíjelo jejich lidství.

Můžete mít Ferrari a neumět řídit

AI je dnes trochu jako absurdně výkonné auto. Dostanete se tam rychleji. Do zdi také.

Vlastnictví nástroje z nikoho specialistu nedělá. Photoshop neudělal ze všech designéry. Smartphone s dobrou kamerou fotografy. Canva nevytvořila miliardy uměleckých ředitelů. Ani ChatGPT neudělá automaticky ze všech strategické génie.

Nástroj zesiluje uživatele. Pokud víte, co hledáte, ohromně urychlí práci. Pokud ne, možná jen mnohem rychleji vyrábí chyby.

Při práci s AI jsem poznal, že čím víc o tématu vím, tím lepší výsledky dostanu. Technologie, díky níž jsme neměli muset všechno vědět, paradoxně ještě více odměňuje znalé lidi.

Poznají totiž nesmysl.

Autenticita bude největší luxus

Internet léta demokratizoval publikování. Každý dostal mikrofon. AI k němu přidává copywritera, designéra, překladatele, editora a malou reklamní agenturu v telefonu.

Výsledek? Nepředstavitelné množství obsahu. Správného. Krásného. Profesionálního. A často naprosto prázdného.

Proto cítím, že největší hodnotou dalších let nebude dokonalost, ale člověk. Povaha. Chyby. Osobitý humor. Věta, která nevznikla jen jako statisticky nejpravděpodobnější pokračování.

Něco skutečného.

Nemám rád svět vyleštěný tak, že vše vypadá stejně. Značky mluví stejným jazykem, lidé používají stejné fráze, videa přechody a fotografie barvy. Pak se diví, že si je nikdo nepamatuje.

Možná právě proto.

AI má vzít nudu, ne osobnost

Nechci zastavit rozvoj technologií. Naopak miluji nástroje, které zkracují cestu od nápadu k výsledku. Když program převezme tři hodiny monotónní práce, výborně. Ruční kopírování tabulek nepotřebuji romantizovat.

Získaný čas bychom ale měli věnovat lidským věcem: přemýšlení, rozhovorům, tvorbě, učení a vymýšlení toho, co ještě neexistuje.

Technologie má odstranit překážky.

Ne člověka.

Nechci proto dojít do bodu, kdy AI nahradí má rozhodnutí místo pomoci s jejich přijímáním. Rozdíl je obrovský.

Možná to za pár let bude konkurenční výhoda

Dnes všichni obdivují rychlost generování. Myslím, že časem oceníme něco jiného: vědomý přístup, výběr a schopnost říct „ne“.

Tohle nezveřejním, i když můžu. Tenhle nápad nepoužiji, i když algoritmus tvrdí, že funguje. Nezměním názor jen proto, že pět jazykových modelů dodalo pět elegantních argumentů.

Mám vlastní.

A změním ho, až přijdou lepší fakta — ne lépe napsaný odstavec.

Možná to jednou bude luxus. Ne přístup k informacím, těch bude nekonečně. Ale rozlišit informace od znalostí, znalosti od moudrosti a vlastní názor od textu, který jen zní promyšleně.

A proto stále píšu

Mohl bych skončit působivou větou od AI. Asi by byla stylisticky lepší. Měla by rytmus. Možná i metaforu.

Ale nebylo by to úplně ono.

Tak skončím po svém.

Nedělá mi starost, že stroje budou stále lidštější.

Spíš mě zajímá, zda se lidé zároveň nebudou stále více podobat strojům.

Myslím, že stojí za to to sledovat.

Každý den.

Oskar Minge