Měl jsem naivní plán: dokončit školu, získat zkušenosti a jednou vědět, co dělám.
Realita rozvrh neschválila.
Sotva si zvyknu na jeden model AI, přijde další. Rychlejší, schopnější a s jemným náznakem, že právě naučený postup patří do dějepisu.
Otevírám další kartu. Předchozích dvacet ještě není zavřených.
Pak čtu, že vědci pěstují živé neurony a propojují je s elektronikou. Experimentální biopočítače zpracovávají informace biologickými buňkami.
Ještě si třídím předplatná a technologie už potřebuje živnou půdu. Asi jsem měl dávat pozor i při biologii.
Žertuji, ale tempo dokáže zahltit. Vedu projekty, rozhoduji a odpovídám za výsledky. Mezitím se učím nástroje, které mohou brzy změnit mou práci.
Semestr navíc na to nikdo nedá.
Celý den můžete udělat hodně a večer mít pocit, že nestíháte. Někdo právě ohlásil další revoluci. S povinnou větou: „Pokud to ještě nepoužíváte, už prohráváte.“
Velmi povzbudivé. Díky, internete.
Přesto se vracím. Kvůli chvíli, kdy po neúspěšných pokusech začnu chápat. Kdy se odkládaný nápad náhle stane možným.
Učím se také vybírat. Která novinka si zaslouží večer. Kterou přeskočit. Kdy zavřít počítač a nechat vlastní hlavu vše zpracovat.
Ve škole jsem čekal na poslední zvonění.
Dnes bych uvítal aspoň přestávku mezi aktualizacemi.
Máte také pocit, že skutečné učení začalo, až když nikdo nekontroloval docházku?
Oskar Minge. Každý den.
#oskarminge #OskarMingeCodziennie #UměláInteligence #Rozvoj #Budoucnost